|
|
|
|
|||
|
|
||||||
|
|
|
|
|||
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
POZOR HLÁŠENÍ !!! Kdo chce vidět na vlastní oči Víťu, jak se vrací s PanAmerické štreky, tak ať je Děkuji.... Konec hlášení. |
| 8. 3. 2007 - Pratele a kamaradi,
sny jsou od toho, abychom se z nich nakonec vzdy probudili. Dobrodruzstvi nazvane PANAMERIKANA, MA LASKA , ctvrtkem 8. 3. 2007 ve 21.00 skoncilo. Posledni dejistvi se odehralo na trase CERRO SOMBRERO, SAN SEBASTIAN, RIO GRANDE, TOLHUIN, USHUAIA a narodni park TIERRA DEL FUEGO. HOTOVO. Te asfaltove krasavici, zda se, dosel dech a jako kazda velka a poradna reka i ona nakonec ukoncila svoji predlouhou pout a utopila se v mori. Stala se tak pro me slepou ulici s mrtvym koncem. Po prijezdu do USHUAIE (kousek za) rozevrela paze a rekla: " Ze Ti to ale trvalo! Plnych 223 dnu." Ja ji stacil v te hrejive naruci jen poseptat: " A vis vubec kolik meris? Neskutecnych 26.233 kilometru. Jsi tezka, ale moc krasna." Dekuji vam vsem (i za sveho nemeho kamarada z 4ever), kteri jste nase stranky navstevovali pravidelne a rovnez tak i vam, co jste je otevreli vicemene nahodne ci neplanovane. Vase prani a povzbuzujici slova byla mnohdy tim nejucinejsim lekem a dopingem. Dekuji i vsem nize uvedenym sponzorum, mecenasum a priznivcum, ze nasli odvahu tuto skvelou myslenku podporit. Bez vas bych PanAmericanu dokazal sjet jen ztezi. DIKY. Tesim se na videnou treba nekde na kole. Vita a 4ever |
?. 3. 2007 - Mesice a tydny se zmenily na nekolik poslednich dnu a pohasly i tisicovky, ktere jsou nahrazeny uz "jen" nekolika malo stovkami kilometru. Sam jsem zvedavy, kolik jich bude a kdy se tak stane. Vita a 4ever |
?. 3. 2007 - Z Rio Gallegos to neni daleko k chilske hranici. Na obou celnicich jsem vystal, k memu udivu, neskutecne dlouhe fronty a nakonec zacal prece jen ukrajovat podruhe kilometry z chilskeho krajice. Ve vesnici Villa Punta Delgado jsem stravil prijemnou noc v hosterii. Stanovani je s nejvetsi pravdepodobnosti konec, castokrat za den se totiz spusti dest. Vita a 4ever |
| ?. 3. 2007 - Po nekolika velmi vetrnych dnech a mnoha stovkach kilometru, na trase FITZROY a PUERTO SAN JULIAN po silnici c. 3, se konecne projizdim ulicemi RIO GALLEGOS. Odtud se "na skok" vratim zpet do Chile, abych posleze opet obtezoval argentinske celniky.
Ty uplynule dny byly spise neustalym probijenim se vpred zdejsim bezednym vetrnym oceanem. Jednalo se prevazne o vravoravou jizdu o prumerne rychlosti 12 km/h a vyjimkou nebyly ani chvile, kdy jsem kolo tlacil. Dvakrat se patagonskemu vichru podarilo dostat me k zemi - nastesti bez nasledku, a tak jsem radeji velkou cast cesty absolvoval po leve strane silnice (vitr vane prevazne od zapadu az jihozapadu). Samosebou, ze k udivu mnoha ridicu. Je ovsem lepsi skoncit v pankejtu, nez ve prostred vozovky. A provoz je tu paradni - denne stovky kamionu. Ke vsemu se zde jeste vzdalenosti mezi misty, kde se da koupit neco k jidlu a piti pohybuji zcela bezne okolo 100 - 140 km. Veskery proviant je nutne vest s sebou. Citim se velmi unaveny. Fyzickych sil je poskrovnu a za uplynuly tyden dostala slusne na frak i schranka psychicka. Jeste, ze se zvetsuje vidina cile. Jelikoz spolecnost Grafis vypsala na webu tipovaci soutez, nebudu jiz dale uvadet pocet ujetych kilometru ani datovat emaily (abych nenapovidal). Brzy se vsak, podle moznosti, opet odnekud ozvu. Od Atlantiku, z jizni Argentiny zdravi Vita a 4ever |
26. 2. 2007 - Do stopy CARRETERY AUSTRAL jsem nastoupil v CHAITEN a pobliz vesnice VILLA VANGUARDIA mi pocitac nabidl k prohlidce cislici 24.000 km. Historie cesty (vystiznejsi nez silnice) neni stara. Nekolik malo desitek let. Pro mistni je zivotne dulezita a mezi cestovateli a turisty si jiz davno vydobyla respekt a uznani. Je to zkratka symbol a pojem. Jeji "skalp" chce kazdy, kdo tudy projizdi, mit. Carretera je dlouha priblizne 1.000 kilometru. Ja jsem ji slapal jen 420 km pres LA JUNTA (povazovano za jakesi centrum jeji severni casti s obeliskem jejimu zakladateli a duchovnimu otci gen. Augusto Pinochetovi) do COIHAIQUE a dale na jih do pristavni vesnice PUERTO INGENIERO IBANEZ. Odtud jsem se na palube lodi, spolu s ostatnimi dalkymilujicimi i mistnimi, preplavil pres LAGO GENERAL CARRERA (chilsky nazev) - LAGO BUENOS AIRES (arg.), do stale jeste chilskeho mestecka CHILE CHICO a odtud do argentinskeho PERITO MORENO. Puvodni myslenky, dostat se k jihu po tzv RUTA "40" - NACIONAL, jsem se vzdal po ujeti asi 200 km a sesti defektech. Cesta je vhodna takrka vylucne pro horska kola anebo trekingova bez bagaze. Zvolil jsem navrat do Perito Moreno a dale cestu k vychodu po "ctyricettrojce" na krizovatku se silnici c. 3. Trasa je sice asi o 600 km delsi, ale SLAPU !!! Cestou z Perito Moreno do LAS HERAS jsem zaznamenal doposud nejdelsi etapu (178 km) bez moznosti koupit si cestou neco k jidlu ci k piti - vse je treba vest s sebou. A pribyla dalsi dve zajimava cisla. Do PICO TRUNCADO jsem dojel sice za tmy, ale zato po 264 !!! km. Dosavadni rekord expedice je z Peru (208km), absolutni potom z Ciny (240 km ). No a to mi bylo ke vsemu jeste umozneno podivat se, jak vypada kulatych 25.000. Na teto predlouhe etape jsem se vsak i docela pobavil, to kdyz jsem videl u silnice (poprve pri svych cestach), seriozni dopravni znacku - Nestrilejte! No dispare! S prekrizenym, vyobrazenym koltem, pochopitelne. Jenze expedice neni o rekordech. Pohlizim na mapu, na jejimz spodnim konci jiz vidim napis ..., ale jeste jej radsi nebudu vyslovovat. Zbyva totiz ujet neco pres tisic kilometru. Dnes jich mam k dispozici 25.023 Z vychodni Patagonie zdravi Vita a 4ever |
14. 2. 2007 - Chile je predlouha zeme. To pri pohledu na mapu pozna kazdy a kdo tu byl mi zrejme da za pravdu, ze je skoro jeste delsi nez v atlase. Zatim jsem v ni naslapal neco okolo 3700 km a jsem tak nekde za polovinou (geograficky). Cyklisticky jsem ovsem docela popojel a chilskych kilometru jiz mnoho nezbyva. Ze Santiaga, kde jsem dohanel ztracena kila jsem po tydenim odpocinku opet roztocil pedaly a rozlehlym udolim se proslapal zase vice k jihu. Je to takova krasna zelena zahrada, kde se dari leccemu. Od obili a okopanin, pres chov dobytka a pestovani ovoce a zeleniny az po vinohrady a lisovani skveleho chilskeho cerveneho. Pres San Fernando, Curico, Chillan, Temuco a Osorno jsem doslapal do pristavu Puerto Montt, kde tez svoji pout ukoncila dalnice. No, dalnice. Volne ji prebihaji mistni lide, kteri jiz maji v plotech vystrizene otvory, aby si co nejvice zkratili cestu. Jsou zne a tak neni nic vyjimecneho potkat se tu s kombajnem ci jinym zemedelskym pomocnikem. Teren je tu prevazne rovinaty a ke konci navic s vyhledem na krasne vulkany. Na rozdil od Santiaga je mozno se z Puerto Montt vydat k jihu jiz dvema smery. Za mestem k jihovychodu, zacina proslula a nekolik stovek km merici Carretera Austral. Az do mesta Chaiten je vsak dlouha jen nekolik desitek km (znacny usek se prekonava lodi). Ja se rozhodl pro smer jihozapadni, cyklisticky delsi. Petka tu jeste kousek pokracuje pres nejvetsi chilsky ostrov Isla Grande de Chiloe se stejnojmennym narodnim parkem (Chiloe). Na ostrove jsou cetne vesnice a tri vetsi mesta - Ancud, Castro (mistnimi povazovano za hlavni) a nejjizneji lezici Quellon. Na zitrek mam zakoupeny lodni listek a s pranim dobre stopy (silnice neni asfaltovana) a dobreho pocasi jedu vstric nekolika poslednim stovkam chilskych kilometru. Do dnesniho dne jich mam na konte 23.887. Ze 43. rovnobezky j.s. zdravi Vita a 4ever |
30. 1. 2007 - Cinnost osameleho cyklisty, putujiciho k jihu se vzhledem k uslapanym kilometrum uz davno omezila jen na nejnutnejsi ukony. Slapani (velmi pravidelne), spanek ( nedostatecny a dost casto necim prerusovany), strava (jako v baletni skole), piti (jeden den = jedna mensi cisterna cehokoli) a hygiena (fyzikalni definici, ze voda je cira tekutina bez chuti a bez zapachu, prilis neverim, ale stale si jeste (mdle) pamatuju, ze existuje sprcha. Vita a 4ever |
9. 1. 2007 - Nepochybuji,ze pri letosni zime jeste nikdo nestacil kolo zazimovat a toci vesele dal. V mem pripade je zima pouze jakousi vzdalenou chymerou, ackoli, mozna byste neverili, ze i napr. na 15. rovnobezce j.s. v nadmorske vysce okolo 800 - 1200 metru umi byt pekna kosa. No, kdyby bylo jakkoli, ja proste musim. Svatky jsem proslapal a na Hod Bozi mi pocitadlo nadelilo krasnou cislici - 18.000 km. Predchazela tomu vsak nejdelsi etapa (23.12. - 208 km) Na Stedry den jsem se zacal potykat se silnym proti a bocnim vetrem, ktery trva a bude me, pravdepodobne, provazet po zbytek cesty.Pro ty, kteri sleduji muj pohyb pozorneji uvadim, ze jsem se do poustnich oblasti jizniho Peru proslapal ze severu pres mesta Tumbes, Sullana, Chiclayo (18.000 km), Trujillo, Chimbote a Lima. Tou jsem projizdel na Silvestra. Nasledovalo Pisco, Ica (19.000 km), Nasca, Arequipa a momentalne pisu z Tacny. Vcera t.j. 9. ledna mi muj palubni pristroj ukazal dalsi krasnou a kulatou cislici - 20.000 km. Chilska hranice je na dohled a po jejim prejezdu se opet odnekud ozvu. Z pisecnych dun zdravi Vita a 4 ever |
22. 12. 2006 - Vazeni a mili, zkratka vsichni, kteri mate radi kolo a cestovani a alespon obcas nahlednete do nasich webovych stranek. Je zvlastne krasny a tajemny ten cas vanoc. Je uplne jedno, zda pri nem sedite doma u stolu, ci zda pozorujete hukot morskych vln, sumeni horskych velikanu, anebo zda naslouchate nekonecnemu tichu pouste. Vam vsem patri za moralni podporu expedice PanAmericana, ma laska, podekovani. Preji si, abyste v klidu zvladli ukoly a povinnosti poslednich dnu v roce a uspesne vyslapli do dnu novych - v roce 2007. Pred vjezdem do pouste v severnim Peru zdravi Víťa |
14. 12. 2006 - Po dojezdu do Colonu jsem zjistil, ze ani lodni doprava mezi Panamou a Kolumbii jiz nejakou dobu nefunguje a ze nejlepsi bude tento usek prekonat letecky. Po odjezdu z Colonu zpet do hl. mesta jsem uspesne odolal druhemu (a snad poslednimu) pokusu o okradeni. Pri foceni odkudsi priskocil jakysi chuligan a snazil se mi vytrhnout fotak z ruky. Nepodarilo se mu to vzhledem k memu zvyku (asi dobremu), pri vetsim shromazdeni lidu si omotavat reminek fotaku pri foceni okolo ruky. Vyplatilo se. Po tomto incidentu jsem nemeskal a z mesta ihned odjel. Let Panama City - Cartagena byl bezproblemovy, prijemny a klidny, stejne tak prvni (i druhy) dojem z Kolumbie. Tu jsem se snazil cyklisticky udolat na trase Cartagena, Medellin, Pereira, Armenia, Cali, Popayan, Pasto a Ipiales. Cesta se vsak neobesla bez mensi nehody. V etape Mojarras - Pasto jsem pri prujezdu tunelem (pochopitelne neosvetlenym) vlitnul do diry a trochu "hrnul asfalt". S mirnymi bolestmi, odrenym levym kolenem (mene) a odrenym a neprijemne narazenym levym loktem (vice) jsem vsak pokracoval v ceste dal. Vecer jsem pod sprchou odreniny omyval a vytahoval z nich sterk. Byl jsem moc rad, kdyz jsem tuto cyklisticky velmi tvrdou a kopcovitou zemi mel za sebou a na hranici s Ekvadorem napocital 1 740 kilometru. Na "sve" trase jsem projel mesto Ibarra a 13. prosince 06 v 13.15 mistniho casu (20.15 SEC) jsem ukoncil putovani po severni polokouli a dorazil k rovniku. Pro vasi (i mou) informaci je to k nemu z Anchorage 16. 434 km a ja v sedle sveho kamarada 4 ever stravil plnych 821 hod. 36 min. V tuto chvili jsem v Quitu, mam natoceno 16. 505 kilometru a budu se snazit odeslat dalsi kazety a CD s fotkama at se je zase na co divat.?.? Z predvanocniho Ekvadoru vsechny priznivce expedice zdravi Vita a 4 ever |
26. 11. 2006 -...pres tri Ameriky, stoji v podtitulu expedice PanAmericana, ma laska. Jsem velice stastny, ze i druha z nich se mi jiz diva na zada. Jeji kilometry se naplnily v panamskem Colonu a celkem jsem jich uz pozrel 14.487. Stalo se tak v sobotu 25. listopadu. Pri prujezdu mestem Capiro (asi 50 km pred Panama City) jsem "znovuobjevil" (poprve pred deseti lety) vesnici Lidice a tentokrat jsem neotalel s navstevou. Cesta z hl. mesta do Colonu, dlouha asi 60 km byla sama o sobe velkym hororem. Posledni stredoamericky cyklisticky den jsem opravoval 4 (slovy: ctyri) defekty, cimz jsem, myslim s jistotou, prekonal svuj dosavadni rekord. Delo se tak diky absolutnimu neporadku, ktery na tomto useku panuje. Tech 60 km je spis permanentni prumyslovou zonou, nez silnici mezi hlavnim a tretim nejvetsim panamskym mestem. Prejezd mostu pres kanal, pro vetsinu navstevniku atrakce cislo jedna, mi byl zapovezen. Policie tvrdila, ze tento antiteroristicky prikaz vydal sam panamsky prezident. Jsem rad, ze jsem si stacil udelat alespon jeden snimek. Ach, kde je ten krasny Golden Gate s pohledem na San Francisco - k cyklistum tak vlidny. Latinos jsou vsak opravdu jini. Zitra pujdu zjistovat, jak se nejlepe dopravit do Kolumbie a pote se opet odnekud ozvu. Od Karibiku zdravi Vita a 4ever |
8. 11. 2006 - Je streda 8.listopadu a ja jsem spolu se svym dvoukolovym kamaradem z 4ever doslapal do kostarickeho hl. mesta San Jose. Delo se tak po trase: Guatemala - Mazatenango, Escuintla 327 km El Salvador - Cara Sucia, La Libertad, San Miguel 356 km Honduras - Choluteca 158 km Nikaragua - Leon, Managua, Rivas 375 km Do chladne str. Evropy z tropicke str. Ameriky, cyklisticky pozdrav posila Vita |
30. 10. 2006 - Mexickym Chiapasem jsem se po silnici 200 dostal pres mesta Tonala a Tapachula a hranicnim prechodem Ciudad Hidalgo do Gautemaly. V Mexiku jsem naslapal 4. 243 km. Momentalne se potykam s provozem a sofery gutemalskymi, pisu z Mazatenanga a mam za sebou 12 048 km. Str. americke republiky jsou jen asi dvou az trideni cyklistickou zalezitosti, tak se ozvu az tech kilometru zase trochu pribude. Z vlhkeho a horkeho prostredi stredni Ameriky zdravi Vita a 4ever. |
26. 10. 2006 - Manzanillo je davno za mnou a i kilometru paradne pribylo. Pres Lazaro Cardenas a San Marco jsem doslapal do Acapulca, ale nesetrval jsem tam dele, nez bylo nutno. Spinavejsich a hlucnejsich mest, nez je tento Paraiso del Pacifico (jak se vsude oficialne uvadi) jsem videl opravdu malo. Asi dve ste kilometru za nim jsem vsak zaznamenal 11 000 km a uvedomil si, ze se prejezd Mexika bude, co do km, rovnat takrka Kanade. Ovsem v ponekud jinych - ztizenejsich podminkach (nesrovnatelna doprava, ridici, troubeni, vedro...) Cesta pokracovala pres prijemnejsi primorske mestecko Puerto Escondido a Bahia de Huatulco do Salina Cruz. Odsud je to pres posledni mexicky stat Chiapas na hranici s Guatemalou neco kolem 500 km. Mam za sebou 11 440 km. Spolu s 4ever pozdravujeme vsechny doma, dekujeme za mile vzkazy a prejeme hezky podzim. |
16. 10. 2006 - Z La Paz jsem opustil poloostrov Baja California na ferry, po ujeti vice nez 1 500 mex. km. Z Mazatlanu jsem si to namiril opet na jih a pres Tepic, Puerto Vallarta se proslapal do Manzanille. Je pondeli 16. rijna - poledne. Den zaznamenanihodny, protoze prave v tomto primorskem letovisku jsem zaregistroval kulate a velmi usmevave cislo - 10 000 km. To jubileum jsem mj. "oslavil" uz na km 9998, opravou dalsiho ( asi 8 ) defektu. Zdravi Vita |
9. 10. 2006 - Poustni kilometry se mi podarilo dokoncit a pres Mulege, Loreto a Insurgentes jsem se na dohled priblizil k La Paz. Takrka na predmesti se vsak kolo stalo vlivem cetnych trhlin na zadnim rafku a tim i uvolnenym dratum, nepojizdne a mel jsem co delat, abych jej utlacil. Vyhledal jsem opravare, ktery mi jej dal opet k obrazu cyklistickemu (stary obsah vpletl do noveho rafku), mezitim si vyridil lodni listek do Mazatlanu, no a zitra, tj. v utery 10. rijna vyplouvame. Mam za sebou 9 211 km a spolu s 4 ever setesime na dalsi km, protoze dalky volaji... Zdravi Vita |
Ahoj 4. 10. 2006 - z Ensenady jsem se hnul k jihu a pres Camalu, Chapalu a Rosarito jsem vjel do jizni casti poloostrova Baja California. Krome posunu casu o hodinu smerem k domovu jsem musel projet vojenskou kontrolou, vyplnit jakysi nesmyslny listek a zaplatit 21 USD. Vim, ze v j. Americe se to nejruznejsimi poplatky jen hemzi. Jde jen o to, aby jich nebylo presprilis. Z Viscaina po 8 579 km vsechny zpriznene duse zdravi a hezky podzim preje Vita |
29. 9. 2006 - Ahoj z mexicke Ensenady. Do Mexika vas pusti, myslim, i bez pasu. Nikdo o me nejevil zajem. Zato v opacnem smeru je to takrka neprodysne uzavrena pevnost. No nic jsem pryc z USA a zeme do ktere jsem vjel me ani na chvili nenechava na pochybach o svem temperamentu. Zdejsi kilometry zatim jen roztacim, tak vice az priste, ovsem bez fotek, jak vite. Snad na puvodni rezim najedu az v Kostarice. Zdravi Vita |
26. 9. 2006 - Je utery 26.zari a ja jsem ukoncil prejezd Kalifornie a tim i USA. V severni Americe jsem naslapal 7644 km. Posledni noc travim v San Diegu, kam jsem se ze Santa Barbary proslapal pres Malibu a Los Angeles - hrozne a na hranici s Mexikem je to pouhych asi 22 mil. Zda se, ze cyklista i bicykl maji do dalsich kilometru chut a tesi se na stredni cast panamerickeho dobrodruzstvi. Vsechny zdravi Vita a dvoukolovy kamarad z 4ever |
23. 9. 2006 - ...na hranici s Mexikem me ceka jeste neco kolem 400 km...Zdravím všechny.... , Do mesta jsem se dostal pres znamy Golden Gate Bridge a jeden den se projizdel a obdivoval toto opravdu hezke, evropskym duchem dychajici mesto. Pred mesteckem Pescadero, pri stoupani do kopce se o me "otrelo" predjizdejici auto. Mlady Francouz si o muj loket urazil zpetne zrcatko a potrhal mi zadni brasnu. Jinak se mi, jako zazrakem, nic nestalo. Pri projizdeni pro cyklisty velmi neprehledne oblasti Santa Cruz, Salinas a Monterey mi byly ve meste Watsonville hrstkou mladistvych loupezniku, nedobrovolne odebrany predni brasny. Stalo se tak v dobe, kdy jsem si v samoobsluze kupoval jidlo k veceri. Prisel jsem o radu potrebnych a dulezitych veci, protoze zbytecnosti s sebou nevozim. Expedice se otrasla v samych zakladech, ale po zklidneni a procitnuti jsem usoudil, ze se nejedna o ztratu existencni a s nohami s olova, ale vztycenou hlavou jsem pokracoval po pobrezi Big Sur do Santa Barbary. Zde si u pratel lecim sramy na tele i na dusi, podle moznosti doplnuji zcizene veci a pripravuji se na dalsi km. Ukazuje se, ze nejvetsim problemem je sehnat novou nabijecku baterie do fotoaparatu. Mam ujeto 7 219 km a na hranici s Mexikem me ceka jeste neco kolem 400 km. Chci verit, ze potize, kterymi jsem v uplynulych dnech prosel [spise projel] byly onou nutnou cestovatelskou dani. Drzte mi palce a odnekud zase ahoj. |
| 11.9. 2006 - Ahoj z Gold Beach, po trech dnech odpocinku jsem se hnul 3.zari k jihu a po asi 6o km jsem ze zapadního Vancouveru prislapal k americkým hranici. Tu jsem prekrocil v mestecku Blaine a vjel jsem do Washington State. Dale jsem pokracoval po cestach ruznych cisel pres Ferndale, Quilcene, Elma a Naselle a dostal se do Oregonu na pobrezni Highway 101, po ktere ujizdim stale k jihu pres Astorii, Tillamook, Waldport, Coos Bay, Bandon a Gold Beach. Odtud je to asi 20 km na Kalifornskou hranici. Mam najeto 5770 km a co nevidet vymenim pneumatiky. Na te predni slapu z Anchorage. Nekomu se to mozna zda malo uveritelne, ale je to tak. |
2. 9. 2006 - ... mám najeto 4.564 km a tak relaxuji :-)... Ahoj všichni, Po mesici a jednom dnu, navic bez dne odpocinku, mam najeto 4.564 km a tak relaxuji, peru pradlo, pripravuji foto, chystam k odeslani postu atd. Alaska Hgw. je jedna velka historie. "Postavili" ji vojaci za druhe svet. valky za pouhych osm mesicu. Projel jsem ji celou z Delta Junction az do Dawson Creek. Je dlouha 2 600 km, ale dnes nekteri tvrdi, ze zacina uz ve Fairbanksu. At je to jak je, mam ji za sebou. Je tezka a krasna, jak uz to tak byva. Po nekolika dnech usedam do sedla a roztocim pedaly smer Washington State - Seattle, Oregon atd. Uz se tesim a opet se odnekud ozvu. Zdravi Vita |
| 22. 8. 2006 - Všechno šlape podle plánu (3.335 km)
Ahoj, diky jakymsi "cookies" se obcas nemohu dostat ke sve poste - jako napr. dnes. Zdravim vsechny, kdo mi napsali, si obcas mrknou na nas web. Po trech tydnech a dvou dnech k tomu jsem po ujeti 3.350 km doslapal do Dawson Creek, kde Alaska Highway paradoxne zacina. No pro nekoho konci, ze? Vyprava je v poradku. Kolo, pocasi, traffic, lidi kolem [i medvedi] O.K. Cyklista slape dal smer Vancouver. |
13. 8. 2006 - ...mám ujeto 1920 km ... ...z Beaver Creek jsem popojel a pres Burwash Landing a Haines Junction jsem se dostal do Whitehorse. Tam jsem nechal vypalit fotky na CD, ktere jsem spolu s namluvenou kazetou odeslal do CR. Pote jsem se pres Jake`s Corner dostal do Teslinu. Jsem asi dva dny cesty od Watson Lake odkud uz to mam namireno z Yukonu do Britske Kolumbie. Ujeto mam 1920 km. Ahoj Vita |
9. 8. 2006 - ...jsem se proslapal Alaskou, kde jsem najel asi 1210 km... Ahoj všichni, pres Fairbanks, Delta a Tok jsem se proslapal Alaskou, kde jsem najel asi 1210 km. Prejel jsem kanadskou hranici do Yukonu a v nejzapadnejsim kanadskem hnizdecku Beaver Creek jsem stravil noc. Vzdalenosti mezi jednotlivymi obydlenymi misty jsou dost velke, asi 100 - 150 km, jinak jen krasna divocina. Zatim vse |