HISTORIE

Co je to PanAmerican Highway

Carretera Panamericana je systém silnic vedoucí z Aljašky do (a kolem) jižní Ameriky.

První kongres jednající o prosazení této skvělé a odvážné myšlenky, jakož i o výstavbě se uskutečnil v Buenos Aires v roce 1925.

Severní část cesty začíná ve Fairbanksu na Aljašce a pokračuje do města Dawson Creek v Britské Kolumbii. Jmenuje se Alaska Highway, dříve nesla název Alcan nebo též Alaskan International Highway. Je dlouhá 2.424km a probíhá hlavním severozápadním směrem. Výstavba silnice započala krátce po vstupu Spojených států do druhé světové války, sloužila jako zásobovací vojenská cesta a spojovala letiště v Kanadě a na Aljašce. Od března do listopadu 1942 stavební a technický sbor americké armády postavil pionýrskou stezku.

Následující rok byla provizorní cesta dokončována většinou již soukromými staviteli. Kanadská část byla vedena přes Kanadu v r. 1946 a v r. 1948 byla celá cesta otevřená pro civilní dopravu. Dnes má většina z 1.946 km vedoucích Kanadou zpevněný povrch, zatímco většina aljašské části má povrch asfaltový.

Silnice je otevřena celoročně, má servisní místa podél celé cesty, ačkoli v zimním období je jejich provoz omezen.

Inter American Highway, je nazývána část Panamerické silnice , měřící přibližně 5.470 km a vedoucí velmi nerovným terénem z Lareda v Texasu do hlavního panamského města Panama City. Výstavba byla zahájena v r. 1930.

První úsek, dlouhý 1.205 km, z Nuevo Laredo v provincii Rio Grande v Mexiku do Mexika City byl dokončen v r. 1936. Rovněž zbytek jižní části, vedoucí do Panamy byl oficiálně otevřen v dubnu 1936. K výstavbě silnice největší měrou přispěly Spojené státy.

Alaska a Inter-American Highway propojují USA a Kanadu s Latinskou Amerikou. Jedna část Panamerické silnice zůstává nedokončena. Prochází většinou džunglí a je přibližně 160 km dlouhá. Spojuje východní Panamu s vesnicí Barranquillita v severozápadní Kolumbii. V r.1971 začala Kolumbie kolem nedokončeného úseku provozovat lodní přepravu automobilů a pasažérů .

Počátkem osmdesátých let minulého století byly práce ve výstavbě obnoveny, ale současně jsou opět pozastaveny.

V jižní Americe silnice sleduje západní pobřeží kontinentu do Santiaga v Chile, odkud zatáčí k východu přes Andy do Buenos Aires v Argentině. The Simon

Bolívar Highway (silnice Simona Bolívara) tvoří důležitou severní větev celého systému, spojující atlantský přístav La Guaira, blízko venezuelského Caracasu s Bogotou v Kolumbii. Z Buenos Aires se hlavní silnice vine podél východního pobřeží jižní Ameriky přes Montevideo v Uruguay, do brazilského Rio de Janeira. Střední větev vede z Buenos Aires do Asunciónu v Paraguay, odkud se silnice příčně napojí na možnou cestu od pobřeží k pobřeží, spojující

Paranaguá v Brazílii, přes Asunción a bolivijský La Paz do Limy v Peru.

Další příčně vedoucí cesta bude spojovat Limu a Brasilii, hlavní město Brazílie.

The Bolivariana Highway vede z Maracaiba ve Venezuele a spojuje vnitrozemí Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie a Paraguay. Další nová silnice dosáhne městečka Punta Arenas v jižním Chile, poblíž Magellanova průlivu a argentinskou Ushuaiu , blízko jižního cípu jižní Ameriky v Ohňové zemi.

Jeden z nejnákladnějších úseků Panamerické silnice se nachází na chilském území, jižně od hl. města Santiaga. Má propojit centrální část země od města

Puerto Montt s nejvýznamnějším střediskem jihu Punta Arenas. Tato nejjižnější větev nese hrdý název Carretera Austral, její výstavbu prosadil někdejší chilský prezident Pinochet a doposud si vyžádala na 300 mil. amerických dolarů.

Až se stavební stroje a silniční válce zastaví v Punta Arenas, resp. v argentinské Ushuai, vznikne patrně nejdelší souvislá silnice téhož názvu na světě – slavná PanAmerican Highway – Carretera Panamericana