Ze statku až na kraj světa

Poslední červencovou sobotu zapíchl Vítězslav Dostál (47) vidle do hnoje. Zabalil kolo, stan, oblečení, českou vlajku a odletěl na Aljašku. Ne na dovolenou, ale na expedici přes tři Ameriky. Do března příštího roku chce sám ujet pětadvacet tisíc kilometrů po legendární PanAmerican Highway. Startoval v americkém Anchorage, cíl je v Ohňové zemi, v nejjižněji položeném městě na světě.

Soutěžil jsem v nejtěžších českých triatlonech,« říká o sobě Vítězslav Dostál, několikanásobný Železný muž o své průpravě na maratónské cesty světem. »V posledních letech jsem při různých expedicích najezdil na kole víc r.ež sto tisíc kilometrů. Třeba v devadesátém roce jsem putoval napříč Spojenými státy z Los Angeles do New Yorku sedm a půl tisíce kilometrů. 0 dva roky později to bylo pět tisíc kilometrů z australského Darwinu do Melbourne. Nikdy mi nešlo jen o vzdálenosti, ale především o to, abych poznal lidi, jejich zvyklosti, kulturu, náboženství...«

Ve čtyřiadevadesátém se Dostál jako první Čech vydal kolem světa - jak jinak než na kole. Na start ho vyprovázeli cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Kromě Antarktidy projel všechny kontinenty a do nohou dostal šedesát tisíc kilometrů. Během tříletého maratónu zažil zemětřesení, hurikán v Indonésii, písečné bouře v Tibetu, havárii vrtulníku v Nepálu. V Tunisu ho napadli toulaví psi, v Číně roj divokých včel, v Argentině přežil srážku s kamiónem i tři přepadení zlodějů.

Víťa Dostál bydlí v malé vesnici Hlubočec na severu Moravy, kousek od Opavy. Po listopadu v devětaosmdesátém dostala jeho rodina zpátky největší grunt v okolí. Byl to tak trochu danajský dar. Statek byl před rozpadnutím po éře kolektivního zemědělství. Jako novodobý sedlák začínal od nuly. S praxí mistra v hornickém učilišti v Ostravě musel opravit chlévy, stodolu, oplotit pozemky, rozjet hospodářství. Až pak se pustil do rekonstrukce rodinného domu. I když není s opravami zdaleka u konce, statek i stavení po deseti letech dřiny znovu ožily.

»Máme dvacet hektarů polí a stejný počet krav masného plemena,« doplňuje jeho družka Andrea Havrlantová (30). »Víta je správcem i údržbářem zemědělské farmy, bez pomoci zvěrolékaře telí krávy, vozí slámu a podestýlá, když je potřeba kydá hnůj. Víc kilometrů než na kole má najeto na svém traktoru. Navzdory tomu je ale cyklistika u něj pořád na prvním místě. Každoročně například organizuje memoriál velikána české cyklistiky Jana Veselého nebo závod Farm Tours, která se letos pro malé i velké kolaře jela už po sedmé.«

»Šlapej, jak nejrychleji to půjde, ať jsi doma brzo,« prosila svého přítele před odletem na letišti Andrea Havrlantová. »A ozývej se!«

Vydat se po letech znovu na cestu do neznámých míst, mimo značené cesty, kam se dosta¬ne jen pár lidí, nosil v hlavě přinejmenším poslední tři roky. Tuhle provokující představu prý jen těžko krotil. Cestovat přes celou Ameriku od severu k jihu nadchlo Dostála stejně jako putování kolem světa před devíti deseti lety. Myslel na cestu všude, kudy chodil. A když už měla své obrysy, těšil se na kilometry po nejdelší autostrádě světa.

»Je úterý 26. září. Ukončil jsem přejezd Kalifornie a tím i Spojených států,« píše v zatím poslední zpávě z cesty. »Poslední noc trávím v San Diegu, kam jsem se ze Santa Barbary prošlapal přes Malibu a Los Angeles. Na hranici s Mexikem je to asi dvacet mil. Těším se na střední část panamerického dobrodružství.«

Své dojmy z cesty Dostál sepisuje a posílá známým přes internet. Většina zaznamenaných příběhů zůstává v jeho deníku pro další literární zpracování. Když chce slyšet své nejbližší, volá z telefonních budek ve městě, od frekventovaných silnic nebo i z míst mimo hlavní dopravní tahy. Mobil nemá, je prý bez něho svobodnější. »Netoužím po něm,« říká. »Jak šlapu po hnoji nebo do pedálů, tak ho ke štěstí nepotřebuji. Situace, kdy by se mi mobilní telefon hodil, vyřeším jinak. Elektronickou poštu vyřizuji promptně, moje pevná linka má záznamník. A ti, co mě znají, vědí, kdy a kam mají volat. I tak ale musí půl roku počkat, než se vrátím ze světa.«